Daniel Sotolář je člověk, který se pomalu a důsledně vydal na cestu zpět – ne k sentimentální rekonstrukci minulosti, nýbrž k sobě samému, k tichému jádru, jež nebylo třeba objevovat, stačilo se k němu opatrně vrátit. Dvacet let se nedotkl masa, tři roky žil výhradně z toho, co bylo syrové, čerstvé, neporušené, a mezi tím prošel obdobím veganství i vegetariánství, nikoli jako demonstrací životního postoje, nýbrž jako přirozeným výsledkem proměny vnímání, která zasáhla jeho vztah ke světu v nejhlubších vrstvách. Stejně tak nevypil po dvě desetiletí jediný doušek alkoholu, což však nepředstavovalo náhlé odříkání, nýbrž tiché doznívání předchozí dekády, během níž se spálilo vše, co už v něm nemělo mít místo.
Opustil kancelář až po třiceti letech, kdy věděl, že tabulky nejsou nástrojem pro změnu světa, a že opravdové gesto může spočívat v tom, že člověk vezme do ruky dřevo, opracuje jej a beze slov tím vyjádří, co se v jiném jazyce nedá sdělit. Odešel bez dramat, beze scén, tiše, aby mohl zůstat sám se sebou ve dřevu, v půdě, v rytmu, který nesleduje výkon, ale trvání. Dnes pracuje v truhlářské dílně a stará se o zahradu, která mu poskytuje nejen potravu, ale i prostor pro rytmickou, pravidelnou činnost, v níž se kontinuita života nezaklíná slovy, nýbrž potvrzuje každým pohybem. Permakultura a potravinová soběstačnost pro něj nepředstavují módní postoj, ale základní, tichou smlouvu mezi člověkem a zemí. Věnuje se včelařství, přičemž své včely nevlastní, nýbrž je provází a chrání, podobně jako pečující přítel chrání to, co nemůže nikdy zcela ovládat.
Masážím se věnuje ne proto, aby rozproudil výkonnost, ale protože ví, že dotek je jazykem, který nelze přeložit, a právě proto působí přímo. Učil se mlčet, a právě z tohoto mlčení vychází jeho účast na pobytech ve tmě, které chápe jako hlubokou a bezpečnou formu vnitřní navigace – ne proto, že by chtěl vést druhé, ale protože ví, že tma vede sama, pokud jí v tom člověk nepřekáží. Vše, co dělá, dělá s klidem, jenž nevzniká z pohodlí, nýbrž z proměny, kterou nelze zrychlit, vysvětlit ani předstírat.
Opustil kancelář až po třiceti letech, kdy věděl, že tabulky nejsou nástrojem pro změnu světa, a že opravdové gesto může spočívat v tom, že člověk vezme do ruky dřevo, opracuje jej a beze slov tím vyjádří, co se v jiném jazyce nedá sdělit. Odešel bez dramat, beze scén, tiše, aby mohl zůstat sám se sebou ve dřevu, v půdě, v rytmu, který nesleduje výkon, ale trvání. Dnes pracuje v truhlářské dílně a stará se o zahradu, která mu poskytuje nejen potravu, ale i prostor pro rytmickou, pravidelnou činnost, v níž se kontinuita života nezaklíná slovy, nýbrž potvrzuje každým pohybem. Permakultura a potravinová soběstačnost pro něj nepředstavují módní postoj, ale základní, tichou smlouvu mezi člověkem a zemí. Věnuje se včelařství, přičemž své včely nevlastní, nýbrž je provází a chrání, podobně jako pečující přítel chrání to, co nemůže nikdy zcela ovládat.
Masážím se věnuje ne proto, aby rozproudil výkonnost, ale protože ví, že dotek je jazykem, který nelze přeložit, a právě proto působí přímo. Učil se mlčet, a právě z tohoto mlčení vychází jeho účast na pobytech ve tmě, které chápe jako hlubokou a bezpečnou formu vnitřní navigace – ne proto, že by chtěl vést druhé, ale protože ví, že tma vede sama, pokud jí v tom člověk nepřekáží. Vše, co dělá, dělá s klidem, jenž nevzniká z pohodlí, nýbrž z proměny, kterou nelze zrychlit, vysvětlit ani předstírat.
Stav tohoto uživatelského účtu je Schválené
Tento uživatel nemá prozatím vyplněny žádné údaje.
Daniel