Krásný den přeji,
dnes se s Vámi chci podělit o příběh z doby, kdy jsem ještě docházela na pobyty ve tmě do Tmaleci a byla jsem tam klientkou u bývalého majitele. V té době jsem řešila opakované vyhoření ve své práci lékařky. Píšu to proto, abyste poznali, kdo stojí za tímto místem, a abyste věděli, že i já jsem člověk.
Myslela jsem si, že budu radioložkou po celý život, že je to mé vysněné povolání diagnostikovat onemocnění. Být první, kdo zachytí závažné diagnózy, a tím zachraňovat životy. Byla jsem první, kdo zachytil trombózy v žilách, mozkové infarkty či krvácení, nádory. Byla jsem v první linii. Celá nemocnice se obracela právě na mě jako na radioložku.
Brala jsem to jako svou cestu, učila jsem se, studovala, a tehdy jsem se také nešťastně zamilovala do muže, kterého jsem nemohla mít, ale to je příběh na jindy. Teď chci mluvit o změně kariéry.
Začala jsem upadat do vyhoření. Služby byly náročné, propadala jsem nervozitě, výbuchům hněvu, pláči a beznaději, ale bojovala jsem dál. Říkala jsem si, vždyť jsem si tuto cestu vybrala, je to přece ono, tak proč se mi to děje?
Můj svět i moje představa o sobě jako o lékařce se začaly rozpadat. Začala jsem se cítit jako robot, který musí denně vyšetřit dvacet pacientů na ultrazvuku, a začala jsem ztrácet půdu pod nohama.
Začala jsem více vnímat druhé, jejich bolest, jejich starosti, a do toho všeho stres a neustálý kolotoč. Až jednoho dne přišel den D. Nastalo zhroucení, pláč a ztráta směru. Pocit, že už nedokážu udržet své světlo. Nastal zlom a podala jsem výpověď.
V tomto období jsem zároveň docházela sem do tmy k bývalému majiteli. Ve tmě jsem zjistila, čeho se bojím. Během týdenních pobytů ve tmě jsem nahlédla do sebe a uvědomila si, že se bojím ztráty identity a reputace, kterou jsem téměř deset let budovala.
Měla jsem strach, že výpovědí a odchodem z nemocnice zklamu svého otce, rodinu i všechny lidi, a že pro ně přestanu existovat jako lékařka.
A kým vlastně budu, než se znovu stanu někým? Ztrácela jsem svou ženskou energii a byla jsem velmi tvrdá, ale ve tmě se ke mně začala vracet. Zastavení. Pohled do sebe. Kdo jsem, co ve mně je. Začalo mě fascinovat poznávání vlastního nitra. Tehdy jsem ještě netušila, že jednou budu pobyty ve tmě sama provázet. Život umí krásně překvapit.
Když přišel ten krok a našla jsem odvahu, podala jsem výpověď a cítila jsem se úplně na dně, protože jsem musela začít znovu a jinak. Ale jak? Jaký je ten směr? Kam jít dál? Pokaždé, když jsem vstoupila do tmy, dostala jsem odpověď, která mě posunula o kousek dál.
Začala jsem zkoumat svá zranění, i ta, která mě opakovaně vedla do nefunkčního vztahu, ze kterého jsem nedokázala odejít. Prošla jsem výcviky. Znovu jsem ztrácela půdu pod nohama, ale postupně se začala ukazovat cesta. Uvědomila jsem si, že jsem tu pro druhé.
Že to, čím procházím a čím jsem prošla, může být tím, co mohu předat druhým. Že jim mohu ukázat, že mohou jít dál, znovu a jinak. Že jim mohu dát odvahu a ukázat světlo na konci tunelu i tmy.
Během tohoto náročného období jsem o sobě zjistila, že žiji převážně ve své hlavě a že nemám kontakt se svým tělem ani se svou ženskostí. K tomuto poznání jsem musela postupně dospět.
Došla jsem k poznání, že největší frustraci ve mně vyvolávalo to, že nemohu lidem dávat to, co je skutečně ve mně. Ty zkušenosti, poznání a hloubku. A tak jsem to celé obrátila, rozebrala a postupně, jak jsem znovu nabývala sílu, jsem začala provázet druhé. Ukazovat jim cestu k sobě. A o několik let později přišlo pozvání od bývalého majitele centra Tmaleci, že chce centrum prodat. V tu chvíli se mi život obrátil naruby v tom nejlepším smyslu slova. A tak jsem dnes tady.
V dalších e-mailech chci pokračovat a popsat také svou vztahovou cestu, tím, čím jsem si v daném období prošla, proč jsem byla až po uši zamilovaná do někoho, koho jsem nemohla mít. Proč jsem cítila tak silný strach ze ztráty toho člověka.
Všechna tato poznání mě proměnila a dovedla k moudrosti, kterou dnes sdílím ve tmě. Samozřejmě obohacenou o terapeutické výcviky jako bonus.
Říkám, že nejlepší terapeut je ten, kdo si tím prošel na vlastní kůži a teprve potom pochopil a do studoval, o co vlastně šlo. Takové poznání má největší hloubku.
I Vy se můžete vydat cestou svého srdce, pokud mu dáte prostor v zastavení, třeba i u nás v centru. A pokud budete chtít, můžete mě přizvat jako průvodce svého procesu.
Srdečně zdraví
MUDr. Natália Blanárová
PS.: Pokud vás pobyt ve tmě u nás oslovuje, můžete si jej rezervovat zde. Na stránce je také možnost rezervace úvodního seznamovacího hovoru a nastavení pobytu ve tmě na míru, včetně doprovázení.
